Vztah duše a těla je otázkou, která trápila filozofů již v dobách Platóna. I tehdy existovaly lidé, kteří popisovali člověka jako celek více faktorů. Jako první rozdělil vnímání člověka na tělo a duši Galenos. Dnes je vztah duše a těla běžně přijímaným modelem člověka. Říkáme mu psychosomatika.
Psychosomatika jako vztah duše a těla je širokým pojmem, který vyžaduje lepší kontext. V tomto článku se v krátkosti podíváme, co je psychosomatika, co je to vlastně zdraví a nemoc a jak vnímá Psychosomatika odborná veřejnost.
Obsah článku
Psychosomatika detailně
Pojem psychosomatika má svůj původ v staré řečtině. Je složen z dvou slov „psyché“ – duše a „soma“ – tělo. Jejím úkolem je zkoumat vztahy mezi těmito dvěma složkami člověka. Psychosomatika se nevyhnutelně zabývá zdravím a nemocí, proto se jim budeme dále věnovat.
- Co to znamená, že jsme zdraví?
Níže uvádíme několik pohledů, jak je chápáno zdraví odborníky. Pokud člověk některému z těchto pohledů nevyhovuje, neznamená to nutně, že je nemocný. Nicméně, tyto pohledy nám pomáhají pochopit, co to vlastně znamená, že jsme zdraví.
- Zdraví jako zdroj fyzické a psychické síly
Zdraví je určitá síla, která nám umožňuje zdolávat různé životní potíže. Pokud jí máme více, je pro nás jednodušší vyrovnávat se s překážkami a nástrahami každodenního života. Jako každý druh síly, i tato síla může ztrácet. V takovém případě můžeme často hovořit o ztrátě životní síly či o nástupu nemoci.
- Zdraví, jako metafyzická síla
Zdraví je prostředkem k dosahování vyšších cílů. Je to jistá odolnost vůči negativním životním podmínkám a zároveň schopnost pozitivně reagovat na životní problémy. Taková tendence pokračovat v našich životech vyžaduje opravdu dobrou psychosomatickou integritu – tedy dostatečnou funkčnost těla i mysli.
- Psychosomatická salutogenéza
Salutogenéza označuje individuální, jedinečné zdroje zdraví, které má každý z nás v sobě. A. Antonovsky (1985) se tomuto tématu věnoval v kontextu koncentračních táborů. Psychosomatika zde hrála velmi důležitou roli. Navzdory velmi náročným fyzickým podmínkám, které lidé na těchto místech zažívali, dokázali někteří jedinci fungovat velmi dobře. Tuto schopnost vydržet velmi mnoho nazval smyslem pro integritu. Jiní autoři označovali tuto vlastnost jako odolnost, nezdolnost či tvrdost.
- Zdraví je schopnost adaptace
Zdravý člověk, pokud má dostatek fyzické a psychické síly je schopen přizpůsobovat se prostředí a zároveň přizpůsobovat prostředí sobě. Člověk má schopnost zkoumat to, co ho ohrožuje, postavit se nebezpečím z obličeje do obličeje a bojovat nepřízní situace. Přizpůsobování se opět neděje pouze na úrovni fyzické adaptace (např. Na změnu časového pásma při dlouhém cestování), ale i na úrovni psychické. Ideálem je, pokud se dokážeme situaci adaptovat v obou psychosomatických oblastech.
- Schopnost dobrého fungování
Psychosomatické zdraví je také situací, kdy je člověk schopen fungovat dobře v jeho běžném životě. To znamená, že dokáže naplňovat role a úkoly, které mu společnost určuje. Tím můžeme chápat např. schopnost postarat se o rodinu či naplňovat požadavky práci, ale zároveň i „méně“ důležité oblasti života, jako udržování dobrých kamarádských vztahů, možnost pomáhat jiným a podobně.
- Zdraví jako zboží
Tento pohled, který přináší Seedhouse (1995) může na první pohled vypadat zvláštní, přičemž není zcela dobře aplikovatelný na psychologickou stránku psychosomatického zdraví. Seedhouse nahlíží na zdraví jako na zboží, které si v podstatě můžeme koupit, někomu ho dodat ale zároveň i ztratit.
Z jeho pohledu jsme v základě všichni psychosomaticky zdravý. Nastávají však vnější okolnosti, které nám přinášejí problémy. Když má člověk štěstí a okolnosti jsou normální, je zdravý. Je důležité poukázat na to, že ne všechno je možné koupit a už vůbec ne, pokud se snažíme o zápalné, psychosomatické zdraví.
- Ideál zdraví
Jaký je ideál zdraví nám předkládá samotná Světová zdravotnická organizace. Dá definuje zdraví jako stav, kdy je člověku docela dobře, a to jak fyzicky, tak psychicky i sociální. Není to jen nepřítomnost nemoci a neduživosti.
I choroba má v psychosomatice své místo
Být nemocným není nikdy příjemné. Avšak choroba je součástí běžného života a je dobré jí do jisté míry rozumět. Tak, jak zdraví je psychosomatickým zdravím těla a mysli, i nemoc může probíhat v obou sférách.
Za nemoc považujeme tělesnou nebo duševní poruchu, která je odchylkou od toho, co je ze statistického hlediska považováno za běžné. Je to ale i subjektivní pocit člověka, který cítí, že s ním něco není v pořádku a narušuje to jeho běžný život.
Psychosomatická medicína
Praktickým přístupem k Psychosomatika se stala psychosomatická medicína. Je to interdisciplinární (mezi-odborová) oblast studia vztahů mezi sociálními, psychologickými, tělesnými a behaviorálními faktory (behaviorální = týkající se chování), které ovlivňují kvalitu života.
Psychosomatická medicína v sobě zahrnuje několik specializované obory, jako např. psychiatrie, psychologie, neurologie, interní medicína, chirurgie, alergologie, dermatologie a psychoneuroimunológia. V případě, že v nějakém fyzickém onemocnění hraje důležitou roli psychická stránka člověka, ocitáme se v oblasti působení psychosomatické medicíny.
Psychosomatické choroby
Velká část psychosomatických chorob se připisuje každodennímu stresu, který zažíváme. Mezi nejčastější psychosomatické choroby patří bolest zad a vysoký krevní tlak. Nicméně, psychosomatická medicína tvrdí, že vliv psychických faktorů je možné sledovat v podstatě při každé fyzické nemoci.
Psychiatrie již tradičně rozlišuje mezi:
- psychosomatickými poruchami, při kterých hraje psychická stránka důležitou roli při vývoji, projevech a následcích nemocí;
- somatoformnými poruchami, při kterých je psychická stránka hlavní příčinou onemocnění.
Psychosomatické choroby jsou často projevem jiných neřešených problémů, ať už psychických nebo fyzických. Sám zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud o nich napsal: „Pokud vyženeme nějaký problém dveřmi, vrátí se nám přes okno v podobě symptomu nemoci“. To znamená, že člověk se nedokáže vyléčit, pokud nevyřeší původ choroby a pouze ji bude ignorovat.
Známe to všichni, je jednodušší před problémy zavřít oči, jak se jim postavit a snažit se je vyřešit. Naneštěstí takové popření problémy neodstraní, ale přesune je na jinou úroveň. Všechny naše problémy, ať už ze sociální (např. Mezilidské vztahy) nebo psychologické oblasti (např. Nenaplněné touhy, naše sny a cíle, potlačené emoce, vnitřní konflikty) jsou transformovány do fyziologické oblasti.
Snaha odlišit, které nemoci jsou psychosomatické a které není velmi náročné, protože v podstatě všechny fyzické problémy s sebou nesou jisté psychické faktory, které předurčují nástup, průběh či následky nemoci.
Psychosomatická bolest hlavy
Bolesti hlavy jsou velmi dobrým příkladem nemoci, která může mít psychosomatický důvod. Mnohokrát je způsobena stresem, tlakem okolí, velkou psychickou zátěží, strachem či úzkostí. Samozřejmě, důvodů může být více.
Pokud si dáme na bolest hlavy tabletku, pravděpodobně nám to pomůže, ale neřešíme tím původ problému. V takovém případě je dobré uvažovat nad možnými příčinami, nad věcmi a lidmi, kteří nás těží. Vhodné je také vyhledat odbornou, ať už lékařskou nebo hlavně psychologickou pomoc.
Co nám říká bolest zubů?
Zuby mají silné kořeny. Cítíme to zejména, když nás bolí, nebo se nám je zubař snaží mermomocí vytvrhnúť. Stejně hluboko do našeho nitra sahají i naše rozhodnutí, které mohou působit na zdraví našich zubů. Říká se, že nemoci zubů mohou být způsobeny nerozhodností nebo dlouhodobým zvažováním nějaké důležité věci. Také, pokud jsme v životě příliš opatrní, může se to projevit na množství kazů, které se ukáží během návštěvy zubaře.
Tak, jak je psychosomatika vždy io těle io duši, tak by mělo být i řešení problémů se zuby. Důležité je pracovat na našich rozhodnutích. Ať už jsou to malé rozhodnutí, které nevyžadují až takovou námahu, ale i tak jejich příliš řešíme nebo jsou to velké rozhodnutí, které nás tíží dlouhodobě. Ty malé je třeba brát s nadhledem, případně si pomoci nějakou pomůckou (hodit si minci nebo vylosovat řešení). Velké řešení je dobré řešit rozhovorem s někým, s kým si dobře rozumíme, komu důvěřujeme a kdo dokáže pochopit to, co mu potřebujeme říct. Nemůžeme však zapomínat ani na správnou zubní hygienu. Ideální je používat jemné zubní kartáčky a kvalitní zubní pastu.
Psychogenní kašel
Zažili jste už ten pocit, když kašlete pořád dokola, lékaři nevědí přijít na to, co vám je a nezabírají ani osvědčené recepty našich babiček? Prevdepodobne můžeme mluvit o psychosomatickém, resp. Psychogenní kašli. Nejčastěji ho zvykneme spojovat se silnými nebo dlouhotrvajícími projevy stresu, s nějakými citovými traumaty či osobním předpokladem k emoční labilitě. Psychosomatický kašel může mít 3 různé varianty:
- psychopatologických kašel: považujeme ho za neurotický příznak. Většinou bývá odpovědí na stres, úzkost či depresivní ladění.
- psychogenní kašel jako symostatný syndrom: v tomto případě nemá žádný přímý vztah s fyzickou nemocí. Zároveň ale neumíme přijít na jeho příčinu v psychické oblasti. Jedná se o kašel, který má nevědomý základ. Dalo by se říci, že je formou vykašlávání skryté agrese, hněvu či nenávisti. Je výbuchem nahromaděné nevědomé síly, kterou už naše mysl nedokáže jinak zpracovat.
- smíšené příčiny psychogenního kašle: prvotní příčina je u tohoto typu fyzická (nějaké onemocnění s projevy kašle). Kašel však přetrvává i po uzdravení, například pouze ze zvyku.
Při takovém kašli určitě doporučujeme návštěvu odborníka (psychologa) a nácviky relaxace.
Akné a naše mysl
Akné je považováno za problémy kontaktu. Na kůži se zobrazuje náš vnitřní pohled na sebe samých, což nás může vyvádět z rovnováhy. Akné má své psychosomatické poslání v pubertě iv dospělosti. V pubertě se v mladém člověku bije množství emocí, ale i potlačována sexualita. Už tehdy se v těle vytváří konflikt, který se nedá jinak řešit, proto se projeví na těle. V dospělosti je akné projevem jakéhokoliv konfliktu, který se chce dostat ven ale nemůže. Často to bývá konflikt v partnerském vztahu, v práci či s jinými členy rodiny.
Zrcadlo našeho nitra – ekzém
Psychosomatický ekzém, jinak nazývaný i atopický ekzém je kožní onemocnění, které se přímo váže na dlouhodobě negativní psychický stav člověka. Samozřejmě, může mít i objektivní příčiny, jako virus, genetické předpoklady a podobně, ale nemůžeme zanedbávat ani souvislost s Nazim myšlením, prožíváním a chováním. Z tohoto pohledu kožní onemocnění souvisejí se zvýšeným stresem, poruchami vztahu k sobě samému nebo k naší sociální role, s pocitem nedostatečnosti, s nízkým sebevědomím, slabou sebejistotou či s jinými podobnými problémy.
Psychosomatika a imunitní systém
Oblastí, kde se vliv psychiky na tělo ukazuje asi nejlepší je imunitní systém. Jeho funkčnost, resp. nefunkčnost přímo podléhá psychickému stavu. Odborná oblast, která se této problematice věnuje se nazývá psychoneuroimunológia.
Příkladů, jak ovlivňuje psychika na imunitní systém je několik, přičemž všechny vycházejí z vědeckých výzkumů:
- Chronický stres zpomaluje hojení ran. Existuje vztah mezi poklesem činnosti imunitního systému a produkcí látek zodpovědných za hojení ran a dlouhodobým stresem.
- Vliv osamělosti a opuštěnosti. Studenti, kteří byli sociální izolováni prokazovaly vyšší náchylnost na infekční choroby. Celkově byl jejich imunitní systém oslabený.
- Vliv emocí na imunitu. Přežívání silných pozitivních i negativních emocí má vliv na vylučování secernovaného imunoglobulinu, který je protilátkou, která se jako jedna z prvních podílí na obraně organismu proti běžnému nachlazení. Pozitivní emoce zvyšují imunitu, negativní emoce ji snižují.
Knihy o psychosomatice
Pokud máte zájem více se věnovat Psychosomatika, lépe pochopit, jak funguje, což může do vašeho života ještě přinést a jak s ní pracovat, doporučujeme několik knih.
První z nich je od autora Gerharda Danzer s názvem „Psychosomatika“. Je výborná zejména kvůli tomu, že po úvodu a historii je psána stylem případových studií o konkrétních psychosomatických poruchách s mnohými ilustračními ukázkami.
Druhou publikací je kniha „Proč (a jak) psychosomatika funguje?“. Autorky Jarmila Klímová a Michala Fialová se v ní věnují pěti aspektům psychosomatického vnímání nemoci a jejich vztahu k jiným oborem, jakými jsou západní i východní medicína, psychologie, biologie, kvantová fyzika a spirituální vědy.
Poslední knihou je „Psychosomatika pro lékaře, psychoterapeutem i laiky „od MUDr. PhDr. Jana Poněšického, PhD., Který popisuje, jak reaguje tělo na psychickou zátěž, také mluví o psychoterapii a uvažuje nad důvody vzniku psychosomatických onemocnění.
Ptáte se
Co je psychosomatika?
Psychosomatika představuje propojení těla a duše resp. jejich vztah. Toto slovo pochází z řečtiny, a to ze dvou slov – psyché = duše a soma = tělo. Více informací naleznete v úvodu tohoto článku a pod záhlavím ,,Psychosomatika detailně“.
Jak a proč funguje?
Jelikož psychosomatika se zabývá zdravím a nemocí, tak i v medicíně si našla své místo. Medicína se snaží prakticky porozumět Psychosomatika, tedy vztahu mezi tělem a duší. Hovoříme o psychosomatické medicíně. Naše psychika je velmi důležitá i z hlediska výskytu chorob. Jelikož psychosomatika funguje na bázi zrcadlení naší psychiky na našem těle. Proto v dnešní době trpí mnoho lidí tzv. psychosomatickými chorobami, které jsou zapříčiněny zejména stresem.
Vybrané zdroje:
https://psychologie.cz/pojdte-si-povidat-o-vztahu-duse-tela/
https://en.wikipedia.org/wiki/Psychosomatic_medicine
https://cs.wikipedia.org/wiki/Psychosomatika
https://www.pravdyoatopii.sk/clanok/36-pokozka-je-zrkadlom-nasho-vnutra
Deuraseh, N., & Abu Talib, M. (2005). Mental health in Islamic medical tradition. The International Medical Journal, 4 (2), 76-79.
Skumin, VA (1991). Borderline mental disorders in chronic diseases of the digestive system in children and adolescents. Zhurnal nevropatologii i psikhiatrii imeni SS Korsakova (Moscow, Russia: 1952), 91 (8), 81-84.
Uchino, BN, Cacioppo, JT, & Kiecolt-Glaser, JK (1996). The relationship between social support and Physiological processes: a review with Emphasis on podkladových mechanisms and Implications for health. Psychological bulletin, 119 (3), 488.