Bipolární afektivní porucha známá také pod názvem maniodepresivní psychóza je duševní a velmi vážné onemocnění projevující se prudkými změnami nálad od překypující radosti ze života a nadšení až po hluboké depresivní stavy. Tato nemoc postihuje zejména lidi v rané dospělosti, nejčastěji ve věku 25 až 30 let. Nemoc se ale může objevit i ve stáří nebo během období dospívání.Obecně však existují jakési tři typické období vzniku: včasná dospělost, věk kolem 35 roku života a po 50 roce života.
Obsah článku
Od radosti k depresi
Jak už nám samotný název napovídá, při této nemoci se objevují různě dlouhá období deprese provázené poruchami myšlení, chybné a nelogické myšlenkové pochody. Během jedné z fází prožívá postižená osoba pocit absolutního štěstí, přičemž je nepřirozeně energický a ztrácí potřebu spánku. Pocity euforie graduje až do takové míry, že pacient získává představu, že pro něj neexistují žádné překážky, což způsobuje, že člověk se může uchýlit k bizarním činem.
TIP pro vás:Jste pod neustálým stresem? Máte problémy s depresí?? Neustále pociťujete intenzivní úzkost?StressFix je unikátní preparát složený z extrahovaných přírodních složek, jehož cílem je snižovat stres✔️, odbourávat úzkostné stavy✔️ a hlavně pomoci při léčbě deprese✔️Přečtěte si více o Stressfix-e➡️ nebo se podívejte na jeho složení?.Bipolární porucha v sobě nese riziko absolutního vyčerpání organismu. Během těchto stavů ztrácí postižená osoba jakékoliv sociální zábrany, což mívá dopad jako na pracovní, tak i na soukromý život. Touto poruchou momentálně trpí okolo jednoho procenta světové populace. Pokud už se jednou zjistí u člověka přítomnost tohoto onemocnění, obvykle bývá celoživotní.
Diagnostika
V současné medicíně neexistují žádné laboratorní vyšetření ani odborné metody, kterými by se dala bipolární porucha jednoznačně diagnostikovat. Obvykle určuje diagnózu specialista na základě sledování dlouhodobě přetrvávajících klinických příznaků, po absolvování důkladného rozhovoru s pacientem a po rozhovorech z jeho okolí (přátelé, rodinní příslušníci, kolegové …) Mezi pomocné diagnostické metody patří i tzv. sebeposuzovací dotazníky. Konečnou diagnózu stanovuje zkušený psychiatr.
Původce neznámý
Bipolární afektivní porucha nemá jednoznačně určenou příčinu. Na vzniku se podílejí zejména genetické vlohy, vrozené dispozice, biochemické, hormonální změny a jiné kombinace vlivů z vnějšího prostředí. Svůj podíl na spuštění nemoci mohou mít nepříznivé životní události, užívání drog, nedostatek spánku, stres.
Spouštěčem se může stát:
Nejlepší StressFix – přírodní pomoc při léčbě psychických poruch
StressFix❤️ je unikátní přípravek na podporu při léčbě psychických onemocnění jako je deprese, úzkost a také pomáhá při spánkových poruchách. Speciálně je také vhodný při tetanii.
Přípravek je přírodního složení a obsahuje až 14 složek, což je v celočeskom měřítku přímo rarita. Bylinné složky jsou také extrahované v poměru 10 ku 1, což znamená že ačkoliv se uvádí např. 250mg v jedné dávce, je to až 2500mg? sušené rostliny. Za cenu 1,219 Kč dostanete až 60 kapslí?. Denní maximální dávka při velké psychické zátěži jsou 4 kapsle.
Hlavní benefity:
- Podpora při depresích
- Snižování projevů úzkosti, nervozity
- Potlačování chorobného strachu a různých fobií
- Zlepšování kvality spánku a tím lepší psychická odolnost
- Přirozené zvyšování serotoninu a radosti
Pokud si objednáte hned, dáme vám i? uvítací slevu 5% na celý nákup-tedy na jakýkoliv počet balení. Kupón dusevnezdravi zadejte do pole na kupóny v objednávce.
- událost spojená s výraznými emocemi
- situace, kdy dochází k narušení denních rytmů
Lidé s predispozicí jsou více citliví k emocionální a fyzické zátěži, k užívání návykových látek, k narušení denních rytmů nebo k hormonálním výkyvům. Dědičnost, vlivy prostředí a životní události jsou součet faktorů, který přispívá k rozvoji nemoci v okamžiku, kdy celková zátěž překročí kritickou hranici. Proto je vhodné, zbytečně se nevystavovat rizikovým situacím, posilovat svou schopnost zvládání stresu a plánovat si různé druhy aktivit.
Test na bipolární afektivní poruchu
Pokuste se na nejbližší otázky vybrat jednu z odpovědí ANO / NE:
- Byli jste někdy natolik hyperaktivní, že jste se kvůli tomu dostali do problémů?
- Byli jste takový podrážděný, že jste bezdůvodně křičeli na lidi?
- Cítíte se nadmíru sebevědomě?
- Jste přes noc bdělý?
- Jste přehnaně výmluvný?
- Nevíte zastavit proud myšlenek?
- Vaše pozornost je velmi těkavá?
- Míváte mnohem více energie,než tomu bývá obvykle?
- Jste nadmíru aktivní?
- Telefonujete známým nebo rodině uprostřed noci?
- Máte nadměrný zájem o sex?
- Máte tendenci dělat neobvyklé věci, více riskovat, dělat ukvapené závěry?
- Dostali jste se kvůli vašemu chování do rodinných / finančních nebo jiných závažných problémů?
- Má někdo z vašich příbuzných diagnostikovanou maniodepresivní poruchu?
Pokud jste na více než polovinu z těchto otázek odpověděli pozitivně, splňujete částečně kritéria, které by mohly naznačovat přítomnost bipolární poruchy, proto byste měli zvážit odbornou konzultaci u specialistu, který s určitostí nadefinuje vážnost vašeho psychického stavu.
Rozdíl mezi unipolární a afektivní poruchou
Při kontaktu s depresivním pacientům se musíme zamyslet nad několika možnostmi. Jeho aktuální psychický stav může být součástí bipolární afektivní poruchy, která je pravděpodobně bližší schizofrenii jako depresi nebo může jít jen o přechodný jednofázový depresivní stav.
Pokud se potvrdí, že postižená osoba trpí depresí v rámci afektivní poruchy, pravděpodobně jde o jednu konkrétní fázi onemocnění, kterou představuje změna nálady do stavů sklíčenosti, úzkosti a smutku, přičemž ji zanedlouho střídá další ze doprovodných fází afektivní oruchy, kterou je tzv. manická epizoda. Ta se naopak projevuje nadměrnou rozjarenosťou, veselostí a nepřiměřeným nadšením. Pokud pacient trpí unipolární poruchou, můžeme u něj patrná přítomnost pouze jedné z těchto fází – depresivní.
Unipolární porucha
– jen jedna depresivní fáze- – vyskytuje se v různých (mírných i těžších) klinických formách v krátkodobých i chronických stavech
– jen jedna depresivní fázeBipolární porucha
- – depresivní fáze – manická fáze
- – střídání dvou rozdílných protichůdných etap v poruchách nálady
Léčba
Pacienti jsou odkázáni na užívání léků, které tlumí příznaky, pomáhají udržovat náladu v rovině a potlačují maniodepresivní stavy. Někdy se v těžkých stádiích nasazují antidepresiva. U pacientů s bipolární poruchou však nesmějí být nasazeny samostatně, ale v kombinaci se stabilizátory nálady, které zabraňují patologickým výkyvům nálady. Samotné užívání antidepresiv mnoho lékařů nedoporučuje, protože způsobují nežádoucí vedlejší účinky a přechod do maniakální stavu.
Kombinace léků a psychoterapie
Léky se obvykle podávají v kombinaci s psychoterapií (nejčastěji kognitivní behaviorální terapií). Ve vážných případech se může přistoupit k léčbě elektrošoky. Psychoterapie je vhodná z dlouhodobého hlediska a cílem je naučit jedince pochopit své onemocnění, dokázat rozpoznat příznaky a včas na ně reagovat, aby se onemocnění nevrátilo v plné síle. Přestože definitivní vyléčení není možné, současnými přístupy lze zeslabovat příznaky do takové míry, aby kvalita života pacientů byla relativně vysoká.
Fáze bipolární poruchy
Během onemocnění dochází k určitým periodickým změnám nálad. Mohou se objevit následující dvě etapy: mánie a deprese, přičemž mánie tvoří klinický protipól deprese. Prudké až nepřirozené výkyvy nálad mohou u pacienta přetrvávat i několik týdnů. Často začíná nenápadně a rozvíjí se velmi pozvolna. Nemocný zpočátku bojuje se špatnou náladou a únavou, během následujících dní až týdnů se ale dostává do těžké deprese.
Depresivní fáze
Pro tuto etapu jsou typické také myšlenky na sebevraždu či dokonce pokusy o ni. Epizoda deprese se projeví skleslou náladou, snížením energie i aktivity. Jedinec vidí vše pesimisticky, neprožívá radost, má snížené sebehodnocení a sebevědomí, pocity viny, poruchy soustředění. Trpí přerušovaným spánkem, sníženou nebo zvýšenou chutí k jídlu. Mohou se vyskytnout myšlenky na smrt.
Standardní jsou pocity jako nechuť do života, pocit méněcennosti, ztráta zájmu o koníčky, sebeobviňování, pláč bez příčiny, výbuchy hněvu, podrážděnost, neschopnost říci, sebepoškozování.
Sebeobviňování může dokonce postiženého přivést k sebevražedným úvahám, které jsou jedinou cestou k možné úlevě. V méně typických případech se přidává naléhavé chování způsobené masivní úzkostí, neklidem a agitací. Výjimkou nemusí být ani „ulevení si“ prostřednictvím zvýšené konzumace alkoholu, která jinak pro postiženého není typická.
Manická fáze
Ta je pro pacienta je subjektivní příjemná, pro osoby v jeho okolí těžko snesitelná. Pacienti jsou více komunikativní, řeční, hovorní, vzápětí se stávají hlučnými, v chování je patrná nezodpovědnost, zvýšené riskování, špatný odhad rizika, neuvážené finanční investice, zadlužování, ztráta sexuálních zábran.
Manická fáze se projeví nepřiměřeně veselou náladou, se stát zvýšením energie a aktivity. Jedinec má zvýšené sebevědomí a sebehodnocení, dá se pozorovat úplná ztráta sebereflexe, přeceňování vlastních schopností, ztráta sociálních zábran, malá potřeba spánku a hyperaktivita. K smrti může dojít v důsledku vysílení organismu, následkem zvýšeného riskování (např. Rychlá jízda autem), experimentováním s drogami.
Mírná mánie
Hypománie je mírnějším projevem mánie. Příznaky nejsou až tak výrazné nebo se projevují jen některé z nich. Tento stav jedinec snáší poměrně dobře, hypománie nemusí natolik zasáhnout do běžného života jedince, ale z dlouhodobého hlediska je velmi riziková, protože od manické fáze ho dělí jen velmi tenká čára. V tomto období také jedinci často přestávají užívat léky a navštěvovat lékaře, protože jim je zdánlivě dobře.
Pauza – období bez příznaků
Fáze mánie a deprese nejsou nepřetržité, objevuje se mezi nimi období bez příznaků – takzvaná remise. Obě extrémní fáze mohou trvat několik dnů či týdnů, známé jsou ale i případy, kdy pacienti prožívali i dva nebo více fází za den. V takových případech se období remise obvykle nedostaví a nemocný padá z mánie rovnou do deprese.
Také se u pacientů mohou vyskytovat i obě fáze ve smíšené podobě. Mánie a deprese se objevují najednou nebo se během dne střídají. To je nejkomplikovanější a také nejrizikovější forma bipolární poruchy nakolik představuje velmi vysoké riziko sebevraždy.
Bipolární porucha a sociální vztahy
Jedinci trpící bipolární poruchou se vlivem své nemoci často dostávají do konfliktů se svým okolím. Pod vlivem mánie se často schylují k činům, které by za normálních okolností provedeny – pacienti často nejsou schopni pravidelně docházet do zaměstnání.
Kromě toho, že bipolární porucha patří mezi deset nemocí, které nejvíce postihují kvalitu života. Páchání sebevražd pacientů s touto diagnózou je v porovnání s běžnou populací patnáctkrát víc.
Nemoc umělců
Bipolární porucha není žádným výjimečným jevem ve světě celebrit. Představa o tom, že svět hvězd je dokonalý, bývá často mylně a i oni musí čelit chorobám a problémům běžných lidí. Mezi celebrity, které svádějí boj s maniodepresivní poruchou patří mnozí známí světoví zpěváci a herci jako Catherine Zeta Jones, Kurt Cobain, Ozzy Osbourne, Robbie Williams, Vincent van Gogh, Hans Christian Andersen az domácích osobností Katarína Feldeková, zpěvák Richard Muller, Petr Muk, Miloš Kopecký a mnozí další …
Nejčastější otázky spojené s bipolární poruchou:
Co je bipolární porucha?
Co je bipolární porucha?Bipolární porucha je závažné psychiatrické onemocnění. Projevuje se velkou náladovostí, fázemi střídající se radosti a deprese, která může být depresivní, manická nebo dokonce smíšená. Intenzivní střídání nálad často vede ke konfktom a vážným problémem v každodenním životě, k rozpadu osobních vztahů až k sebevražedným myšlenkám.
Které jsou rizikové skupiny?
Ti, kteří žijí nebo pracují v extrémním stresu, příbuzní nemocných a osoby, které užívají návykové látky. Nemoc může postihnout všechny bez ohledu na věk, pohlaví, rasu, vzdělání, či národnost. Postihuje stejným poměrem ženské i mužské pohlaví. Postihuje 1-2 lidí ze sta. Začíná v období dospívání a rané dospělosti, ale k rozpoznání dochází někdy i o několik let později.
Je bipolární porucha dědičná?
Přesné důvody vzniku nemoci nejsou známy. Údajně má ale vliv dědičnost i extrémní stres, kterému se lidé vystavují. Existuje i názor, že s predispozicemi k této chorobě se člověk už narodí nebo že se nemoc vyvine v důsledku traumatického zážitku (zneužívání či šikana).
- mezi nejvíce ohrožené patří děti obou nemocné rodiče, v takovém případě je riziko rozvoje poruchy až 75% (podobně velké dispozice má k nemoci jednovaječné dvojče nemocného jedince – zde je pravděpodobnost zhruba 70%.)
- pokud bipolární poruchou trpí jen jeden z rodičů, existuje 50% až 70% šance, že onemocní i dítě.
- pokud poruchou netrpí nikdo z příbuzenstva, je riziko onemocnění minimálně – zhruba 1%.
Bipolární porucha je onemocnění dědičné pokud její rozvoji dochází vlivy prostředí a vlivy různých životních událostí. Vrozená (zděděná) dispozice se projevuje odchylkami ve fungování nervových buněk v oblastech mozku, které odpovídají za kontrolu emocí.
Jaké je riziko sebevraždy?
Vysoké. Jeden z pěti nemocných spáchá v průběhu nemoci sebevraždu. V případě, že jedinec má sebevražedné myšlenky, případně okolí zaznamená tuto okolnost, je nutné neprodleně vyhledat odbornou pomoc. Varovné příznaky mohou být:
- intenzivní pocit beznaděje a smutku
- řeči o smrti, úvahy o tom, kdyby jedinec nebyl na světě
- ztráta zájmu o běžné aktivity, izolování se od příbuzných, kamarádů
intenzivní pocit beznaděje a smutkuJaké jsou další rizika?
Nemocní jedinci mají sklon ke zvýšenému užívání drog, včetně vysoké konzumace alkoholu. Dále jsou rizika společenské v období manické fáze, kdy může pacient provést neuvážené rozhodnutí, které mohou mít vážné následky. V neposlední řadě může dospět k velkým finančním ztrátám, dlouhém a pod.
Mohu bipolární poruchu poznat sám na sobě?
Většina osob dokáže poznat zda má nebo nemá psychickou obtíž. Každý z nás občas pozoruje nespavost, napětí, smutek, trému a pod. S psychickými poruchami je to trochu složitější. V úvahu je třeba brát mnoho okolností, časové hledisko, nutné je vyloučit některé poruchy osobnosti apod.
K dispozici jsou tzv. sebeposuzovací dotazníky, ale ty mají jen orientační hodnotu. Stanovení správné diagnózy patří do rukou odborníka – lékaře se specializací v oboru psychiatrie.
Jaká je diagnostika?
Ošetřující lékař určí nemoc na základě rozhovoru s postiženou osobou, diagnóza je postavena na podrobném popisu příznaků, a také na základě komunikace s nejbližším okolím pacienta. Bipolární porucha je závažné psychiatrické onemocnění a podmínkou pro její zvládnutí je vyhledání psychiatra.
Jak se léčí bipolární porucha?
U většiny pacientů je možné dosáhnout stav stabilizovat pod podmínkou dlouhodobé preventivní léčby, během níž se kombinují léčiva spolu s terapiemi. Při pravidelném a trvalém užívání léků vykazují pacienti mnohem lepší výsledky, avšak i při pravidelném užívání léků jsou možné výkyvy nálad.
Vybrané zdroje:
