Pod pojmem vina rozumíme odpovědnost člověka za ublížení, hřích, trestný čin nebo jiné porušení práva, určité zvyklosti, případně je to osoba, která nese odpovědnost za to, co způsobila druhému, čemuž nezabránila, ačkoli tak mohla učinit. běžný člověk si umí uvědomit ť vlastní nedokonalost, z níž může vyplývat občasné pochybenie. Dajte si však pozor, abyste to s sebeobviňováním nepřehnali.
Sebeobviňování a pocity viny jsou nebezpečné postoje, které ticho nahlodávají naši psychiku i tělo a mohou vést k vážným onemocnění iam. Za pocity viny platíme osobní cenu – nevyřešená vina nám často brání užívat si život a emocionální prosperovat.
Psychologie ve všeobecně rozlišuje několik typů viny:
- právní – zavinění ve smyslu zákona, z něhož podle zákona vyplývá konkrétní druh trestu
- mravní – provinění na základě hodnot vyznávaných v určité společnosti, s níž je viník konfrontován a musí se s ním na základě vlastního svědomí
- sebeobviňování – je vina ve smyslu nepřiměřeného obviňování vlastní osoby, které může být vštěpené výchovou
Obsah článku
Duševní masochismus
Každý z těchto typů viny může mít na psychiku likvidační účinek. V extrémních případech může vyvolávat panické pocity strachu a dlouhodobé poruchy nálady. Pocit viny je projevem sebedestrukce. Člověk se ním sám odsoudí a také trestá. V případě psychosomatických problémů si to nemusí ani uvědomovat. proto namísto otázky: „Proč se to stalo právě mně? „, je lepší položit si otázku „Proč se za to obviňuji, proč si to vyčítám? „. Odpovědí na takovou otázku může být právě jen podvědomá touha po sebetrýzněním.
Pocit viny vede k psychosomatickým problémem. Duševní masochismus nemá nikdo rád. Záliba v trápení bývá nejednou důsledkem snahy zbavit se vnitřní osamělosti a zaujmout okolí. Ale cyklus nářků a lavina stížností z nikoho neudělají vyhledávaného společníka.
V mnoha výzkumech také bylo prokázáno, že čím více lidé pociťovali vlastní vinu, tím větší měli nutkání potrestat někoho jiného. Pokud máte pocit, že svým zpráv ením nebo jednáním přispíváte k zlu, nejdříve budete mít tendenci hledat chybu u jiných jako u sebe. Jakmile takovou osobu najdete, zmenší se váš nepříjemný pocit z vlastní viny. Za každou cenu v sobě totiž potřebujemepěstovat sebaupokojujúci pocit, že jsme „dobří lidé„.
Začíná to v dětství
Úroveň sebeobviňování nám už v útlém věku tak trochu určují i samotní rodiče, kteří by se měli naučit mít rádi dítě za to, že je a ne za to, jaké je. Trestání samého sebe může být naučenou odpovědí od rodičů. Kritici ký rodič občas nevědomky znevažuje své slova, přičemž si neuvědomuje jejich dopad na dětskou psychiku.
Děti často mohou být vychovávané ve velmi milujícím domácím prostředí, ale pokud je dítě podřízené přísné rodičovské disciplíně. Dítě může nabýt pocit, že nic, co udělalo, není dost dobré. Tento pocit v sobě dítě posiluje během dospívání a nevědomě ho přijímá i ve svém postoji vůči sobě.
Sebeobviňování a jeho příčiny
- zhoubné postoje okolí, jejichž vlivem v nás mohou vznikat pocity viny
- nedostatek vnitřního sebevědomí
- závislost na alkoholu
Odpovědnost ≠ vina
Jak jedinec přijímáme odpovědnost za své vlastní životy. Je nutné si však uvědomit, že odpovědnost nesmíme ztotožňovat s pocitem viny. „Co bylo, to bylo … nezměníme to …“, říkají klasici a je to pravda. Přestože na mnohé věci z minulosti již nemáme vliv, stále je zde možnost částečně jejich n a právo a tato představa nápravy je mnohem užitečnější a pro psychiku výživnější jako idea trestu a sebedestrukce.
Mluvte o svých pocitech s někým, kdo je schopen tichého a vnímavého slyšení bez toho, aby vás vzápětí soudil. Tento posluchač vás nesmí moralizovat a poučovat, spíše by vás měl nasměrovat a naznačit, na co se dále zaměřit, co se dá napravit as čím se třeba smířit.
Sebeobviňování a jeho následky
- trestání samého sebe, sebapoškodzov ení
- tréma, strach z vystupování před lidmi
- koktání, koktání
- syndrom vyhoření (podrážděnost, netečnost, nezájem, apatie, poruchy spánku)
- anorexie, bulimie (ospalost, únava, mdloby, podvýživa, trávicího e problémy)
Jak se stát z oběti vítězem
- rozvíjejte zdravou sebeúctu – je důležité, abychom si věděli odpustit své chyby, poučit se z nich a kráčet dále, sebetrýznění a obviňování za své selhání jsou jedinou a největší překážkou, která nám brání pověřený k dovat
- být emocionální pružnost posiluje charakter
- přestaňte se trestat za své chyby, naopak milujte se za svou ochotu učit se a růst
Krutá vnitřní kritika
Sebeobviňování je zbytečné. Je to iracionální hněv samého na sebe, pohrdavé chování k sobě se mému samého pokaždé, když se cítíte neúspěšný nebo odmítnut někým jiným. Je to zbytečné a hlavně nezdravé.
Sebeobviňování v sobě zahrnuje další formy jako je izolace před okolím, sebepoškozování, pocit bezvýznamnosti. Ale nic to neopravuje. Možná jste si vědomi, že trpíte tímto problémem, ale nevíte sami uniknout před tímto destruktivním cyklem.
Možná jste již čelili svému vnitřnímu hlasu, který se vám snažil namluvit, že jste „hloupý“, protože stále opakujete tytéž chyby. Když si kladete podobné toxinu cké otázky, takovým smýšlením se podvědomě trestáte. Mysl si na ně postupně navykne a snaží se tyto otázky odpovídat. Ve stadiu hledání odpovědi jednotlivec přechází do role vnitřního kritika, čím ubližujete i vlastnímu egu. Proto je nutné změnit sv oj vnitřní dialog a restartovat vaše myšlení.
Změňte způsob myšlení
Odpusťte si. Tímto krokem se završí odmítání samého sebe a začnete se akceptovat tak jako skutečně jste. To je začátek svobodného člověka.
Odpuštění je klíčem k tomu, abyste se začali mít rádi takový, jakými jste, chce to však hodně úsilí, odhodlání a trpělivosti, protože právě jste se rozhodli se změnit hluboký vžitý scénář a způsob vnímání sebe samého, který ve vás žil dlouhé roky.
Práce s vyškoleným odborníkem v oblasti duševního zdraví se doporučuje jako prostředek na zahájení tohoto procesu. Podstatné je a j uvědomění, že dokážete zvládnout problémy v reálném životě svou schopností rozvíjet silnější emocionální odolnost.
Nejčastěji otázky spojené se sebeobviňováním:
Proč je těžké přestat se obviňovat?
Obviňování samého sebe není nic jiné jako obrana proti bolesti života. V realitě jsme často konfrontováni s tím, že však jiní lidé nás odmítají, podvádějí nebo upřednostňují své vlastní potřeby. Lidé, jejichž milujeme, trpí a umírají a naše sny se ne vždy s távajú realitou.
Když cítíme podobné bolesti, hromadí se v nás hodně energie, kterou vnitřně prožíváme ve formě hněvu. To nás motivuje hledat opět vnitřní klid. Když jsme však ignorováni, neocenení nebo opětovně napadáni, to způsobuje, že se člověk cítí nei stý nebo zbytečný a hněvu obrací proti sobě a přesvědčují samých sebe, že jsou příčinou problému.
Proč je sebeobviňování zbytečné?
Protože nikdy nevyřeší žádný problém, právě naopak. ponechá vás sklíčené a izolovaných. Tento vnitřní hněv vás komple tní odřízne od vašeho života. Vaše vztahy, vaše spojení se sebou a ostatními, budou nadále generovat potřebu trestat se v nepřetržitém cyklu, který je stále těžší zastavit.
Jak se od toho osvobodit?
Pokud chcete začít, musíte si uvědomit, že toto nutkání může být hluboko zakořeněné ve vašem chování. Hlavně k sobě buďte upřímný a zaměřte se na sebeúctu a přijetí. Vytváření pozitivních pocitů o sobě je velmi důležité pro zlepšení vaší pohody a hodnoty ve vlastních očích.
Vymažte ze své mysli postoj: Nedosáhl jsem cíl = SELHAL SOM.
Všichni nás nutí do plánování, vytýyčenia životních met a do honby za úspěchem. Pokud nenaplní tyto představy upadáme do deprese, protože ne jsme dostatečně schopní, úspěšní. Ale i pomalý posun je posun vpřed, jste na dobré cestě. Uvědomte si to a začněte být na sebe hrdí.
Potřebujete způsob, jak nasměrovat svůj hněv. Jak první krok byste se měli naučit relaxovat v momentě, kdy opět začínáte pociťovat potřebu obrátí ť svůj hněv proti sobě. Nakonec je stejně důležité, abyste se naučili mít soucit is bolestí jiných lidí a hodnotit lidské potřeby. pouze tehdy budete moci mít soucit s sebou samým. Časem takto zjistíme, že máme schopnost zotavit se, zvládnout bolestživota a sledovat to, co chceme a potřebujeme.
Kdo je náchylný k sebeobviňování?
Duševními masochista bývají většinou ženy. Další nedávná studia zkoumala lidí, kteří byly stydlivější a zjistil se fakt, že měli mnohem větší sklony k sebeobviňování jako ti, kter í byly méně ostýchaví. Dlouhé roky se mylnou domníváme, že pouze slabí jedinci a mentální nestabilní lidé mají sklony k sebeobviňování. Ať už je to jakkoli měli byste pamatovat na to, že být dobrý nespočívá v tom,že se nesmíme provinit, ale v tom, že s a chceme napravit.
Vybrané zdroje:
- https://www.vitalia.cz/clanky/pocit-viny-je-sebedestruktivni/
- https://www.psychologytoday.com/us/blog/the-squeaky-wheel/201407/why-do-we-punish-ourselves
- https: //medium.com/the-mission/this-is-how-to-stop-punishing-yourself-and-shift-from-victim-to-victor-9a72098ce310
- https://eduworld.sk/cd/darina-vranova/442/ak o-ze-svých-životů-odstranit-obviňování
- https://exploringyourmind.com/why-do-you-punish-yourself/