Svědek autonehody, voják z Vietnamu, oběť domácího násilí či člověk, který přežil přírodní katastrofu. Všichni tito lidé a mnozí další mohou zažívat psychologické problémy, které se odborně nazývají posttraumatická stresová porucha. Jedná se o stav, kdy traumatické události nepřestávají na člověka působit a způsobují mu potíže i delší dobu po této traumatické události.
Obsah článku
Posttraumatická porucha a její definice
Porozumět tomu, co to vlastně posttraumatická porucha je nám mohou pomoci odborné knihy a publikace. V podstatě se jedná o přehnanou reakci na nějakou závažnou stresovou situaci. Také se posttraumatická stresová porucha může projevit i po přežití nějaké vážné formy traumatu. Takový zážitek, který vedl k propuknutí této poruchy mohl mít buď dlouhodobý nebo i krátkodobý (akutní) charakter. V odborné literatuře je známý i pojem sekundární traumatizace, která znamená, že zážitek traumatu nebo silného stresu nabyl člověk prostřednictvím zážitku něčeho špatného u druhé, většinou blízké osoby. V mezinárodní klasifikaci nemocí má posttraumatická stresová porucha označení F43.1, tedy patří pod reakce na stres a adaptační poruchy. Trpí jí přibližně 7-8% lidí.
Rizika vzniku posttraumatické stresové poruchy
Tak, jako u jiných onemocněních, i posttraumatická stresová porucha má jisté faktory, které zvyšují pravděpodobnost, že se u konkrétního člověka projeví. Mohli bychom mezi ně zařadit například:
- vážné fyzické poranění
- ublížení na zdraví někomu blízkému, zvláště pokud jsme toho přímým svědkem
- předpoklad, že se aktuálně prožívaná traumatizující situace skončí špatně
- pociťována ztráta kontroly nad situací
- slabá sociální a odborná podpora
Tyto všechny faktory hrají roli v intenzitě, kterou se posttraumatická stresová porucha projeví, pokud se vůbec projeví. Asi nejdůležitějším faktorem je však délka a intenzita situace, která tuto poruchu způsobí.
Příznaky posttraumatické stresové poruchy
To, že se s námi něco děje můžeme vnímat zcela jasně již po 3 měsících od zážitku dané traumatické události. Mnoha lidem je znám nejčastější i nejjasnější příznak posttraumatické stresové poruchy, za který považujeme tzv. flashback. Je to zážitek intenzivní vzpomínky na traumatickou událost. Příznaků je však o něco víc. Dělí se na 4 kategorie a flasbacku se budeme více věnovat právě v jedné z kategorií.
- nadměrná aktivace
- Nadměrná aktivace v kontextu posttraumatické stresové poruchy znamená zvýšenou citlivost na prvky v okolí, které připomínají traumatickou událost. Nejznámější jsou hlavně případy vojáků, kteří přehnaně reagovali na hlučné zvuky. Zcela jasným spouštěčem může být v jejich případě například ohňostroj, ale i mnohem jemnější zvuky, jako například zabouchnutí dveří na autě a nahlas puštěná televize.
- Lidé s posttraumatickou stresovou poruchou v takové situaci reagují, jakoby byly stále ohroženi danou traumatickou událostí. Náš voják např. může pociťovat intenzivní bušení srdce, pocení, svírání na hrudi a pod. Velmi častá je i nespavost.
- opětovné prožívání traumatické události (flashback)
- Jak jsme již zmínili, jde o intenzivní vzpomínku na traumatickou událost. Nicméně, tato vzpomínka má charakter nečekané, velmi intenzivní vzpomínky, která svou intenzitou dosahuje v podstatě sílu samotné události. Proto se jí říká „opětovné prožívání“. Může se projevit i v noci ve formě noční můry, ze které se pacient probouzí s obrovským strachem. Ale nemusí čekat na noc. Podobné projevy mohou zničehonic objevit a během dne jako nečekaný nával strachu, emocí a obrazových či zvukových vzpomínek na prožité události.
- vyhýbavé chování
- Tato forma následků traumatické události nemusí na první pohled vypadat velmi závažně. Nicméně, jak to známe iz jiných psychických poruch, je pro daného člověka velkým problémem. Člověk se vyhýbá všemu, co mu připomíná traumatizující událost. Vyhýbá se místům, kde se trauma udála, lidem, kteří mu ji připomínají. Ovlivňuje jejich dále řadu drobností, které mají nějakou spojitost s traumatickou událostí.
- Takové projevy výrazně komplikují běžné fungování člověka. Např. člověk po autonehodě může vyhýbat autům nebo všem dopravním prostředkem, čímž trpí jeho možnost cestování či dojíždění do práce. Takový neustálý strach a vyhýbání se věcem, které jsou pro jiné běžné může mít potom následky také ve vztahové oblasti, např. ve formě výčitek. Pak už i samotné výčitky mohou stav zhoršovat, což může vést ik vyhýbání se lidem.
- přidružené příznaky
- Jsou to projevy, které se vyskytují najmou u lidí, kteří nijak svou situaci neřešily s odborníkem. Mohou se však objevit iu standardně léčených pacientů. Jedná se zejména o projevy snahy redukovat výše uvedené příznaky. Řešením (i když jen krátkodobým) je pro mnohé lidi útěk k alkoholu, drogám či jiným nelátkové závislostem. Nezřídka se u lidí trpících posttraumatickou stresovou poruchou projevují i sebevražedné (samovražebné) myšlenky a tendence.
Ani děti se traumatu nevyhnou
Posttraumatická stresová porucha se projevuje iu dětí (přibližně u 6% dětí). Příčiny, což může způsobit posttraumatickou stresovou poruchu u dětí je více. Patří sem například:
- fyzické či sexuální zneužití
- život-ohrožující situace (např. požár, záplavy, autonehoda)
- diagnostikování závažné nemoci
- úrazy (taždý pád z bycikel, opaření se, požití nebezpečné látky, apod.)
- emočně intenzivní situace (spojené např. se smrtí blízkého, alkoholismus či drogy v rodině apod.)
Děti, které mají posttraumatickou stresovou poruchu reagují na emoční a podněty méně intenzivně. Mohou se u nich projevovat i různé poruchy vědomí (například ztráta paměti, depresonalizácia, zdlouhavé hluboké úvahy o události apod.). Neustále znovuprožívání traumatické události je důvodem sníženého sebehodnocení a zhoršeného sebevnímání. Je také možné, že se dítě bude velmi negativně oddělovat proti agresorovi, ale možný je i přesný opak, když si dítě k agresorovi vytvoří náklonnost, což popisuje i tzv. Stockholmský syndrom. Rovněž se projevují změny v chování k vrstevníkům. Všechny tyto změny mohou vyústit až do celkového psychického úpadku dítěte.
Léčba
Léčit posttraumatickou stresovou poruchu se dá. A i když jsou možnosti vyléčení u některých pacientů omezené, vždy se vyplatí podstoupit léčbu jak jen trpět. Jak jsme uvedli před chvílí, snaha o léčbu alkoholem apod. není účinná. Nápomocná však může být dobrá sociální opora a to zejména v nejbližší rodině. Existují případy, kdy se z posttraumatické poruchy člověk vyléčil pouze za pomoci své rodiny. Pokud se však touto poruchou postižený člověk rozhodne navštívit lékaře, existují 2 hlavní možnosti, jak mu pomoci.
- Famakoterapia
- Jelikož se mnohokrát posttraumatická stresová porucha spojuje i s depresí, prvním lékem, po kterém odborníci sáhnou jsou antidepresiva skupiny SSRI (selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu). Každý pacient je jedinečný, proto není možné jasně říci, kolik a jak dlouho bude třeba podávat antidepresiva. Pokud to bude vůbec zapotřebí. V mnoha situacích ale stav pacientů nabývá tak špatné stavy, že není možné přesunout se k důležitějším částem léčby. Proto je mnohdy třeba zaliečiť pacienta antidepresivy, aby mohl dále pracovat na vyléčení.
- Psychoterapie
- Někdy je možné věnovat přímo jen její. V případě posttrauamtickej stresové poruchy se ale zvykne dopomáhat vyléčení antidepresivy, které pomáhají, aby byla psychoterapie efektivní. Jako u každé psychoterapii, důležité je navození důvěry klienta v terapeuta. Terapeut je v první řadě člověk, který se opravdu snaží pomoci, proto je jeho zájem o klienta skutečný. V takovém bezpečném prostředí se pracuje na dvou hlavních oblastech:
- snaha integrovat (přijmout) trauma
- zredukovat nebo odebírání negativní dopad události na běžný život pacienta
- Existuje několik terapeutických směrů, přičemž každý z nich nahlíží na řešení těchto problémů z různých úhlů pohledů. Tak, jak je mnoho různorodých lidí, je také mnoho terapeutických směrů. A pro každého nemusí být vhodné všechny směry. Proto, pokud by i terapie, které se pacient dlouhodobě účastní nefungovala, je vhodné změnit terapeuta. Pochopit lidskou mysl je mimořádně složité, proto si to někdy vyžaduje více lidí, více pohledů, více času a více pokusů. Ověřit si vhodnost vybraného terapeuta doporučujeme prostřednictvím portálu České psychoterapeutické společnosti, která na své stránce uvádí seznam registrovaných certifikovaných terapeutů.
- Některé psychoterapeutické přístupy k léčbě posttraumatické stresové poruchy
- KBT – Kognitivně-behaviorální terapie je v současnosti jeden z nejrozšířenějších psychoterapeutických přístup. Zároveň patří mezi nejefektivnější přístupy. Zaměřuje se na úpravu myšlení a chování, zejména prolomením tzv. bludného kruhu iracionálních myšlenek a přesvědčení, které v životních situacích podporují samy sebe. Proto je tak náročné se jich zbavit. KBT prokazuje vysokou účinnost priliečbe posttraumatické stresové poruchy.
- Expoziční terapie – je to přístup, který již v současnosti není využíván do takové míry, jako v minulosti. V zásadě se jedná o vystavování klienta podnětům, které v něm vyvolávají strach. To se provádí např. prostřednictvím představ o dané věci, audio-vizuálních ukazuje či přímé účasti v stresující situaci. Takové vystavení se děje pod kontrolou psychoterapeuta, takže je bezpečné. V případě, že klient takový postup vydrží, může mít expoziční terapie velmi efektivní výsledky.
- Rodinná terapie – forma terapie, která je v případě posttraumatické stresové poruchy vysoce ceněna. Pokud někter touto poruchou trpí, nikdy netrpí sám. Trpí s ním většinou zejména nejbližší rodina. Kvůli tomu je terapeutická práce s celou rodinou velmi vhodným přístupem k její léčbě. Terapeut v tomto případě pracuje nejen na samotných příznacích poruchy u diagnostikovaného pacienta, ale i se způsoby, jak tyto příznaky mají zvládat členové rodiny, což v konečném důsledku přináší léčivé účinky i pro pacienta.
- Skupinová terapie – forma skupinové podpory od lidí, kteří trpí podobnou poruchou je nenahraditelným způsobem nabývání léčivých vztahů. Skupinová terapie posttraumatické stresové poruchy může přinášet zásadní zlepšení a to zejména, pokud je kombinovaná i s individuální psychoterapií.
- Dalšími psychoterapeutickými směry, po kterých je vhodné se rozhlédnout jsou Psychodynamická psychoterapie, logoterapie či Gestalt terapie.
- Někdy je možné věnovat přímo jen její. V případě posttrauamtickej stresové poruchy se ale zvykne dopomáhat vyléčení antidepresivy, které pomáhají, aby byla psychoterapie efektivní. Jako u každé psychoterapii, důležité je navození důvěry klienta v terapeuta. Terapeut je v první řadě člověk, který se opravdu snaží pomoci, proto je jeho zájem o klienta skutečný. V takovém bezpečném prostředí se pracuje na dvou hlavních oblastech:
Test posttraumatické stresové poruchy
V současnosti na internetu existují různé možnosti testování posttraumatické stresové poruchy. Odkazy na některé testy uvádíme v zdrojích tohoto článku, avšak je důležité upozornit, že takové sebetestování může způsobit více škody než užitku. Psychodiagnostika je činnost, která vyžaduje kompetentního odborníka a diagnóza nikdy není výsledkem jednoho testu, ale celkového odborného posudku psychologa. Z toho důvodu výrazně doporučujeme, abyste v případě pochybností o vlastním duševním zdraví obrátili na odborníka, který vás může ochránit od problémů, které sebadiagnostikovanie může způsobit.
Co nás může ochránit?
Předtím, než by bylo třeba nastoupit na léčbu je však možné, že někteří lidé traumatickou událost zvládnou. Existují některé vlastnosti člověka, které mu napomohou zvládnout traumatickou událost, aniž se projevila posttraumatická stresová porucha.
Hlavním faktorem, který napomáhá při zvládání takových těžkých situací je genetická predispozice (nebo Vulnerability ), tedy neurologická schopnost odolat takové zátěži. Důležité jsou také tyto faktory:
- Aktivní snaha o bránění se v dané situaci.
- Člověk se v traumatické situaci nevzdává a nesnaží se vyhnout nebezpečí, ale aktivně bojuje proti jeho vlivům.
- Udržení kontroly a smysluplnosti.
- Také je důležité zachovat si kontrolu nad situací do co největší míry. I když nic jiného není možné kontrolovat, stále můžeme kontrolovat sami sebe. Mohou nastat situace, kdy už nebudeme moci kontrolovat i naši fyzickou stránku, tehdy nám však, jak říká Viktor Emanuel Frankl, zůstává kontrolovat naši mysl a naše postoje, na které nám nikdo nemůže sáhnout.
- Schopnost aktivovat vnitřní zdroje
- V náročných situacích je velmi nápomocné, když dokážeme probudit vnitřní sílu , která nám může pomoci. Za takovou sílu bychom mohli považovat například předcházející zkušenost, když jsme něco podobného už zvládli. Také nám mohou být nápomocné osobní postoje, naději ve věci, které nás čekají v budoucnosti, či vzpomínka na rodinu a přátele.
Život přináší různé situace, mnohdy i takové, které na nás mohou zanechat nějaké následky. V případě posttraumatické poruchy však následky bývají mnohem vážnější. Hrdost by v tomto případě měla jít stranou a vyhledání odborníka určitě nebude na škodu. Důležité je také, pokud máte v okolí někoho, kdo projevuje podobné příznaky jako ty, o kterých jsme psali, abyste ho podpořili, doporučili mu pomoc a nenechávali ho samého se svým problémem. Posttraumatická stresová porucha je léčitelná a čím dříve se začne řešit, tím ji možné lépe s ní bojovat.
Také vás zajímá
Co je posttraumatická porucha?
Je to psychická porucha, která je způsobena zejména přímým zážitkem traumatizující, nebo stresové situace. Může se rozvinout iv případě nepřímé účasti při podobné události – například, když vidíme, jak se někomu stalo něco vážně. Patří do kategorie reakcí na stres a adaptačních poruch.
Jak zjistím, že jí trpím?
Hlavním a nejznámějším příznakem jsou tzv. flashbacky, tedy krátké intenzivní znovuprožívání traumatizující situace. Projevuje se však i zvýšená reaktivita na situace, které připomínají traumatickou událost. V neposlední řadě se posttraumatická stresová porucha projevuje i vyhýbáním se podobným situacím.
Jak ji léčit?
Nejefektivnějším přístupem k léčení posttraumatické stresové poruchy je kognitivně-behaviorální psychoterapie. V některých případech je však nutné podstoupit i farmakoterapii, která pomáhá zvládnout nejtěžší projevy této poruchy. Často se využívá i rodinná a skupinová psychoterapie.
Vybrané zdroje:
- https://www.slovenskypacient.sk/posttraumaticka-stresova-porucha-kazuistika-liecba/
- http://www.psychoterapia-sk.sk/zoznam-psychoterapeutov-sps/
- https://sk.wikipedia.org/wiki/Viktor_Frankl
- https://www.sme.sk/c/1065709/posttraumaticka-stresova-porucha.html
- https://psychozdravie.sk/posttraumaticka-stresova-porucha-test/
- http://www.upsychiatra.cz/test/ptsd/
- https://detskechoroby.rodinka.sk/detske-choroby/psychika/trauma/posttraumaticka-stresova-porucha/
- https://sk.wikipedia.org/wiki/%C5%A0tokholmsk%C3%BD_syndr%C3%B3m